Archiv naší Červené knihovničky

Za pár hodin dorazili do cíle své výpravy, do Travnaté.

„Půjdeme se ohlásit, ubytujeme se a pak se rozhodne co dál,“ zavelel Sasuke a všichni ho následovali. Nutno podotknout, že bez námitek! Jen co se přihlásili do vesnice jako posila, bylo jim sděleno, že od zítřka dostanou své úkoly. Budou rozděleny do dvojic a každý bude dělat něco.

Můžu se jen modlit, abych nebyl se Sasukem, pomyslela si Yumiko a dál mlčky poslouchala všechny informace. Tedy, vypadalo to tak. Ve skutečnosti se jí myšlenky toulaly kdesi v dáli a přítomna byla pouze tělem.

„…., tak to je asi vše. Kdyby byli nějaké dotazy, ptejte se po Taikim, rád vám s čímkoliv pomohu,“ usmál se a jeho pohled padl na Yumiko. Modroočka stále byla duchem mimo. Koukala před sebe, na prst si natáčela pramínek vlasů a tvářila se zamyšleně. Sakura do ní dloubla.

„Co?“ probrala se ze snění Yum a zmateně zamrkala.

„Že ty jsi zamilovaná? Se není čemu divit. Mladá, krásná…bezva kombinace,“ zařehtal se Taiki.

„Dovolte?!“ ohradila se blondýnka, rudá jako pivoňka. Muž se zasmál a nechal je svému osudu, měl ještě něco na práci…

„Tak kdo to je?“ otočila se na naše rajčátko Ino.

„Cože?“ nechápala Yumiko.

„No kde je ten vyvolený? Do koho jsi zamilovaná?“ Všichni sledovali, co na to řekne. Sasuke se tvářil naprosto laxně, ale musel si přiznat, že i jeho to zajímá. Koho by mohla milovat? Kibu? Ne, nevypadala, že by po něm toužila. Tak snad Kakashi? Jak na něj tenkrát koukala…Ale ten byl proti ní celkem o dost starší, takže ten taky ne. Tak kdo tedy?

„Hele, nevím o co vám jde, ale do nikoho, rozumíte, NIKOHO, zamilovaná nejsem!“ nafoukla tváře a založila ruce na prsou.

„No jak myslíš…Každopádně, až se někdo najde, musíš nám říct, pomůžeme ti!“ usmála se Sakura. Ino s ní souhlasila. No jistě, vy byste mi teda pomohli. Ani jedna z vás dosud neuhnala Sasukeho, a to se o to pokoušíte roky, zasmál se v duchu Naruto, ale navenek se tvářil jakoby nic.

„Měli bychom se jít ubytovat, ne?“ přerušil hovor o ničem Kiba. Po cestě byl unavený, chtěl si zarelaxovat. Akamaru souhlasně štěkl.

„Jo, jdeme,“ přitakal Sasuke a vyšel z místnosti, ve které doposud byli. Podle informací měli mít připravené tři pokoje v jednom z hotýlků.

„Sasuke-kun,“ přicupitala k němu růžovlasá stíhačka. „Ehm…no…víš, nechtěl bys se mnou mít pokoj?“ usmála se s ruměncem na tvářích.

„Ne, nechtěl,“ zamručel oslovený. „Ne, s tebou taky ne, Ino,“ odpověděl dřív, než stihla culíkatá dívka svou nabídku vyslovit.

„A s kým teda budeš?“ zamračila se Ino. Vůbec se jí nelíbilo Sasukeho chování.

„Podívej, s kým budu na pokoji je čistě moje věc, nemyslíš? A pro tvou informaci, radši bych bydlel s Yumiko, kterou nemůžu vystát, než s tebou!“ Sasuke tím Ino pořádně ponížil. Sklopila hlavu a dál pokračovala mlčky. Sakura se po tomhle už taky neodvažovala něco říct. Nechtěla dopadnout jako mladá Yamanako.

„To jsi nemusel,“ neodpustil si Kiba, když kolem něj procházel. Šel za smutnící kamarádkou.

„Jsi bezcitný ovád,“ prohlásila směrem k Sasukemu Yumiko, aniž by se na něj podívala. Sasuke s rukama v kapsách se ušklíbnul.

„Má co chtěla, nesnáším to jejich věčný dolejzání!“

„Mohl si to ale říct trochu zaobaleněji, holky mají své city,“ namítla Yum a sama se podivila na větou, kterou řekla. Teď, když je dívka, cítí mnohé věci jinak…je víc emotivní. Připadalo jí, že v porovnání cítění, byla jako kluk nejspíš mrtvá. Na to Sasuke nic neřekl. Brzy našli jejich hotel. Na recepci dostali klíčky od pokojů. V tu chvíli nastal problém. Kdo s kým bude?

Ino se Sakurou měli jasno. Po totálním ponížení se automaticky postavily k sobě, převzaly jeden klíček a zmizely ostatním z očí.

„Dej mi jeden klíč, budu spát sama,“ natáhla Yumiko ruku k Sasukemu, který držel dva zbývající klíče.

„Nechci ti kazit plány, ale já a Akamaru jsme dohromady dva. Takže tři v jednom pokoji bychom se ušlapali,“ pousmál se Kiba a než se černovlásek s blondýnkou nadáli, vypařil se s Akamaru i klíčkem. To že bude Yumiko spát na pokoji s Uchihou mu nijak nevadilo. Byla sice pravda, že se mu líbila, ale jemu se líbí spousta holek. Navíc to s Akamaru byla pravda. Tři by se do jednoho pokoje nenaskládali.

„Zmetek,“ prsknul Sasuke nadávku na Kibovu adresu.

„Vítejte v noční můře,“ podotkla pochmurným hlasem Yum. Už zase měla spát s Uchihou, jenže teď to bylo několik dní, minule ve stanu to bylo pár hodin. Ne že by Sasukeho tak nesnášela, vždyť se spolu i přes vzájemné rivalství přátelili, když byla ještě klukem, ale bylo tu spíše jakési napjetí. Ponořeni do svých myšlenek se vydali najít svůj prozatímní domov. Pokoj se nacházel ve druhém patře na konci chodby. Uvnitř to bylo celkem prostorné. Dvě skříně, sedačka, stůl, manželská postel, dva noční stolky…Moment! Manželská postel?! To snad né, zaúpěl Naru.

„Spíš na gauči,“ pronesla Yumiko do ticha a na důkaz svých slov hodila na gaučík polštář a deku. Sama si pak lehla do měkkounké postele.

„Nejsi tak trochu drzá?!“ zamračil se černovlásek a hodil věci ze sedačky zpátky na postel.

„Co si myslíš, že děláš?“ posadila se blondýnka.

„Na gauči spát nebudu, jestli chceš, můžeš tam spát ty, ale mě do toho netahej!“ Sasuke čekal salvu nadávek, nic se však nedělo.

„Jak chceš,“ pokrčila rameny Yumiko a v duchu si plánovala svou pomstu. Však on na gauči skončí, a to dobrovolně! Mladík se trochu podivil její reakci, ale pak se pousmál. Naivně si pomyslel, že dochází k rozumu. Yumiko zavřela oči, postel byla tak měkkoučká, kdyby neměla takový hlad, jistě by usnula.

„Asi půjdu navštívit Naruta,“ ozval se Sasuke po chvíli. V blondýnce zděšením trhlo. Prudce otevřela oči.

„Co?“

„Že půjdu za Narutem, je tady na dovolený, ne?“

„No…no právě! Je tady na dovolený a pro slovo dovolená je synonymem odpočinek. Neměl bys ho prudit svými problémy.“ Sasukemu vylétlo obočí skoro do půlky čela, jo, tak moc se divil.

„Tobě vadí, že chci za ním jít?“ opět nasadil svůj pohled Všechno vím, všechno znám.

„Uhm…ne,“ vyžbleptla pracně, jakoby bylo fakt obtížné říct tohle jedno slovo. Ty idiote! Jasně že mi to vadí! Jak za mnou máš jít, když už u mě jsi! Do háje…, Naruto si v duchu rval vlasy, teda jestli se to tak dá říct.

„Fajn, měj se,“ ukončil debatu Sasuke a zmizel za dveřmi pokoje.

„On vážně odešel…krucinál, co teď?“ děsila se Yum. Najednou jí ale scvaklo. „Chceš vidět Naruta, fajn…HENGE!“

~~~

Černovlásek si vykračoval ulicemi, zahloubán do myšlenek. Tuším, proč jí to tak vadilo…Teď se ukáže, jestli jsem se domníval správně.

„Sasuke?“ přerušil tok jeho myšlenek známý hlas. Oslovený vzhlédl.

„Naruto?“ překvapeně se na něj díval.

„Páni, co tu děláš? Taky sis dal oraz?“

„Máme tu misi…“

„Aha, škoda, že jste nepřišli dřív, dneska odcházím.“ Sasuke si ho přeměřil zkoumavým pohledem.

„Náhoda, že odcházíš zrovna dneska…“

„No jo, smůla,“ Naruto se poškrábal ve vlasech. Vypadalo to, že mu Uchiha moc nevěří, to bylo špatné.

„Hele, co kdybychom šli na ramen? Určitě to tu máš prolezlý…“ ušklíbnul se Sasuke. V hlavě se mu zrodil plán. A jestli je všechno, co si myslel pravda, to se teď ukáže.

„Eh, no jasně,“ usmál se nuceně blonďáček. Jak to tu mám asi znát, když tu jsem první den?

Měl štěstí, jakmile se ke kamarádovi otočil zády, spatřil stánek s ramenem. „Můžem jít třeba tam.“

Když seděli s jídlem před sebou, začal Sasuke vykládat o Yumiko. Pověděl Narutovi jak se nesnesou, jak se hádají a jak se už párkrát servali.

„…no a představ si, ona je tak drzá!“ Naruto v duchu pěnil, poslouchal Sasukeho stížnosti na SVOU osobu!

„A dokonce si myslím, že se jí líbím,“ řekl ještě Sasuke a čekal na Narutovu reakci. Chudinka Naru se už přestal ovládat, zcela zapomněl na svou roli.

„Ty sebestředný zmetku! Mě se teda určitě nelíbíš!“ zaječel a teprve teď si uvědomil svůj kiks. Sasukemu se po tváři rozlil blažený úsměv.

„Prokecl ses nebo spíš prokecla?“ tvářil se dost pobaveně, a to Naruta dovádělo k šílenství. „Já už od začátku tušil, že Yumiko není tak úplně ta, za kterou ji všichni mají, už můžeš zrušit přeměnu, když vím jak to doopravdy je.“

„Puf!“ místo blonďáčka seděla vedle Uchihy blondýnka. „Jestli to někomu řekneš, věř, že to bude to poslední, co jsi kdy v životě udělal!“

„To víš že jo. Řekni mi ale jedno, kdy se z tebe stalo tohle?“

„Byl jsem s Kakashim na misi tady v Travnaté, měli jsme se postarat o nějaký týpky, co kradli a přepadávali lidi. Jeden z nich mě škrábnul otrávenou jehlicí, bohužel jed mění pohlaví…“ vysvětlila dívka stručně. Očekávala, že se jí bude posmívat, ale nic takového se nastalo.

„A teď jsi tu znova, abys získal protijed,“ dořekl za ní Sasuke. Yumiko přikývla.

„Teda Naruto, ty jsi opravdu ninja číslo jedna v překvapování lidí!“