Archiv naší Červené knihovničky

„Mám pocit, že na mě každej civí…“ zamrmlal proměněný Naruto.

„Nediv se, neznají tě tady, navíc máš oblečení jako nosíš v klukovské podobě, teda nosil si,“ kouknul na něj koutkem oka Kakashi. Oba mířili k Hokage, museli poreferovat o úspěšnosti mise a problému, který se naskytl. Jaký problém to je, nemá ani cenu říkat, stačí se podívat na nynější podobu Naruta.

„Já vlastně ani nevim jak vypadám…“ řekla po chvíli blondýnka, kráčející po boku šedovlasého muže a zastavila se u jedné z výloh, aby se mohla podívat na svůj odraz. To co viděla, ji potěšilo, ne že by byl Naruto rád, že je ženská, ale jeho vzhled byl…k nakousnutí. Dlouhé blonďaté vlasy končící těsně nad zadkem, malý nosík, plné rty, dlouhý krk, štíhlé nohy. Vlastně celé jeho tělo bylo štíhlé, věci na něm plandaly a svaly, které měl z tréninku, nebyly tak zřetelné. Co na něm ale zůstalo stejné, krom zářivě blond vlasů, byly velká blankytně modrá kukadla.

„Co na sebe říkáš?“ vyrušil ho z prohlížení se jeho společník.

„Nejradši bych se pozval na rande…škoda, že nejsem kluk a nemůžu takovouhle holku potkat.“

Kakashi se uchechtl, jeho bývalý žák byl teď vážně kus.

~~~

„Ach můj bože, Naruto, neříkala jsem ti aby sis dával pozor?“ povzdychla si Pátá, když viděla, co se stalo.

„Nemůžu za to, tohle jsem fakt nechtěl. Jen se na mě podívejte… je ze mě baba!“ prskal blonďák na všechny strany. “A tohle mi fakt děsně překáží,“ povzdychnul si a sáhl si na celkem bujně obdařené poprsí. Tsunade se zamračila, Kakashi se rozpačitě poškrábal ve vlasech a nepostradatelná Shizune se lehce zarděla.

„Zvykneš si, ten jed bude působit nějaký čas, bohužel nedokážu určit jak dlouho, jsem si ale jista, že nějakou dobu to bude. Je to druh nejsilnějšího jedu vůbec, navíc se ihned v těle rozloží, takže nemůžu udělat protijed. Ale neboj, neumřeš, jen teď budeš žít jako dívka a to se vším všudy,“ uzavřela proslov Tsunade.

„Počkejte bábi děláte si srandu, že jo? Já jsem kluk, ne holka, teď možná jo, ale já tak nemůžu žít. Já nechci být holka,“ rozvzlykal se Naruto.

„Ale chováš se jako holka, zřejmě se ti ještě neustálily hormony…Naruto, myslela jsem, že to zvládneš, že nejsi SRAB,“ na poslední slovo dala Pátá obzvláště důraz.

„Tak to ne! Já nejsem žádnej srab,“ utřel si slzičky, kouknul na Hokage proměněný kluk a dal si ruce v bok.Vypadal odhodlaně.

„Výborně. Od teď jsi Yumiko. A kdyby se někdo ptal kde je Naruto, řekneme, že zůstal v Travnaté…na dovolené,“ tímto už opravdu uzavřela toto téma. Naruto, vlastně Yumiko se na ni ještě podívala.

„Takže…mám žít jako holka a dělat jakoby nic? To se o ten protijed nepokusíte?“

„Ach jo,“ povzdychla si Tsunade a odvětila: “Dobrá, zkusím něco vymyslet a umíchat, když na něco kápnu, dám ti vědět, teď už ale padej. Jo a málem bych zapomněla, kup si něco dívčího na sebe.“

Na tohle Yumiko nic neřekla, bylo jí jasné, že chodit v tomhle oblečení, které měla na sobě, nemůže. Domů se dostala během chvilky, přeskákala střechy, aby nemusela čelit všem těm zvídavým pohledům.

 „Jak tohle dopadne…“ mumlala si pro sebe, když za sebou zabouchla dveře od bytu a pomalu se odploužila do obýváku.

„Yumiko-san,“ ozvalo se za ní. Poznala Kakashiho hlas, otočila se a spatřila ho sedět na okně s balíčkem v ruce. „To ti posílá Tsunade, je v tom provizorní oblečení. Dívčí oblečení. Prý než si něco seženeš,“ zazubil se, hodil balíček Narutovi/Yumiko a zmizel v obláčku kouře.

„Skvěle, aspoň nemusim nic shánět v klučičích hadrech,“ zaradovala se naše dívka, nebo chlapec s novou identitou? Těžko říct…

Oblékla se do nového oděvu. Odraz v zrcadle se jí ale ani za mák nezamlouval, tričko, které odhalovalo břicho, upnuté legíny nad kolena, přes které byla jakási sukně či co to bylo, končilo to totiž v půli stehen, tudíž to Narutovi přišlo jen jako pruh látky, než oblečení. Kdyby tohle viděl na nějaké dívce na ulici, jistě by se za ní s chutí a se slinou odkapávající od pusy otočil, ale vidět to na sobě bylo…zvláštní.

„Ale jsem kus,“ pochválil sám sebe, když se už asi 15 minut bedlivě pozoroval, pak otočil hlavu na hodiny, nejvyšší čas razit na trénink.

Jsem zvědavej, co tomu řeknou Sakura se Sasukem…sice nebudou vědět, že to jsem já, ale jak mě přijmou jako novou posilu…No, uvidíme.

~~~

Yumiko stála za stromem, viděla, že oba její společníci jsou již na místě, teď sbírala odvahu jít mezi ně. Bude se muset chovat jinak než ve své klučičí podobě.

Tak jo, nádech výdech, nasadit milý úsměv a jde se, zavelela si v duchu a zamířila za svými kamarády.

„Ahoj,“ usmála se přátelsky a zvedla ruku na pozdrav. Ti dva na ni nechápavě koukali. „Jsem Yumiko, budu tu s vámi nějaký čas místo Naruta, dostal dovolenou, tak zaskakuji.“

„Ach tak, já jsem Sakura a tohle je Sasuke-kun,“ oplatila jí úsměv Sakura a zvědavě si ji prohlížela. Černovlasý mladík si zachovával kamennou tvář a propichoval příchozí svým pohledem. Yumiko netušila proč, ale byla sakra nervózní. Možná se bála, že ji poznají nebo že by to bylo tím pohledem, co k ní vysílal Sasuke? Tak divně na ni čučel, co když ví, že ta holka před nim je Naruto?!

Proč máme dneska trénink bez senseie, zaúpěla v duchu blondýnka a snažila se uklidnit.

„Někoho mi připomínáš,“ přerušil ticho Uchiha. Yumiko nasucho polkla, nasadila falešný úsměv a v zádech jí nepříjemně zamrazilo.

„To není možný, nikdy jsme se nepotkali, kluka jako ty bych si pamatovala,“ netušila, jak ta věta vyzněla, došlo jí to až po chvíli, když si všimla Sakuřina rozzuřeného pohledu a Sasukeho samolibého úsměvu.

Krucifix, to jsem tomu dal, oni si myslí, že obdivuju jeho vzhled! Tak to ne!

„Totiž, takový náfuka… to se jen tak nevidí,“ usmála se lstivě. S potěšením si všimla, jak černovlásek zrudl rozhořčením.

„Chci vidět jak jsi silná, za toho náfuku zaplatíš!“ vykřikl a vyndal kunai. Blondýnka nelenila a připravila se k útoku, byla zvyklá na každodenní rvačky s Uchihou, jo kdyby jen tušil, že bude bojovat s Narutem a ne s drzou dívkou Yumiko.

Než Sakura stačila cokoliv udělat, ti dva se do sebe pustili, bojovali opravdu dobře. Síly byly vyrovnané, takže po nějaké době se oba zpocení a udýchaní svalili do trávy.

„Nečekal jsem, že holka jako ty bude mít takovou výdrž,“ vydechl Sasuke a otřel si pot z čela.

„Nejsem žádná bábovka, snad sis nemyslel, že bych se tebou nechala převálcovat…“ odpověděla mu posměšně pohledná dívka, byla neméně upocená a když její oči spatřily lesknoucí se hladinu jezera, neváhala. Rozběhla se k vodě, svlékla svršky a ve spodním prádle skočila do vody(místo podprsenky měla ale kolem prsou zavázaný obvaz, na nákupu oblečení ještě totiž nebyla). Jakmile se vynořila, naskytl se jí směšný pohled. Její společníci na ni zírali jako na E.T.

„Co je? Je to osvěžující!“ zasmála se a udělala pár temp. “Pojďte taky…“ nabádala je, když viděla že ani jeden z nich se k ničemu nemá, ďábelsky se pousmála.

„Sasuke-kun…“ protáhla do miloučkého tónu, který měla nacvičený díky své svádící technice „přece by ses mě nebál…“ upřela na něj své blankytně modré oči. Chlapec na břehu jen polknul, skvěle si s nim zahrávala.

„A nebo jsi takový srab?“ přitvrdila a tušila, že to zabere. Bingo! Zabralo to, Sasuke se zamračil a než bys stačil říct ramen, byl ve vodě jen v trenýrkách. Růžovlasá kunoichi byla zcela konsternována, posadila se do stínu stromu, kde se snažila vydýchat všechny ty věci co se zatím udály.

„Kdo je u tebe srab?“ připlaval k Yumiko Sasuke, jeho obličej byl těsně u jejího, nosy se jim téměř dotýkaly.

Ježiš marja Sasuke, hoď zpátečku, no tak… nechoď tak blízko, panikařil v duchu Naruto.

„Přece ty…“řekla drze modrooká dívka a kus se od něj oddálila, jenže on se k ní znovu přiblížil.

Co to sakra děláš, hlupáku?! A proč mi z toho tak buší srdce? panikařil dál Naruto.

„Takhle to bude lepší…“ pousmála se Yumiko a zatlačila na Sasukeho hruď ve snaze oddálit ho od sebe. Při tom dotyku jí přeběhl mráz po zádech a cítila se, jako by dostala elektrikou. Nechápavě zírala před sebe. Co to sakra je? Doufám, že to je jen těma hormonama, přece by se mi jinak nelíbilo dotýkat se toho nafrněnce. Vždyť nejsem na kluky, tak proč ten divný pocit?!

Rychle ruce stáhla, pomalu se podívala Sasukemu do očí. Sledoval ji, sledoval každý její pohyb, zatímco v hlavě měl zmatek. Jak je možný, že mě tahle holka dokázala tak vyprovokovat? Tohle není můj styl! Sakra! Chovám se tu jak naprostej idiot! Ale ty její oči a prsa…CO?! Tak dost! Sasuke se rychle potopil, musel ji dostat z očí a hlavně z hlavy, tohle se mu ještě nikdy nestalo, nikdy takhle o žádný holce nepřemýšlel, žádná se mu nezdála dost dobrá a teď si sem přijde nějaká blondýna a on se chová jako trotl.

„Sakuro?“ zavolala na ní z vody Yumiko.

„Ano?“ zvedla k ní oči růžovláska.

„Totiž…ehm…mohla by si jít se mnou nakoupit pár svršků?“ Naruto se v duchu modlil, aby ho neposlala k šípku, jak by to jistě udělala, kdyby byl ve svém původním těle. Její nadšená odpověď, že půjde moc ráda, ho překvapila, ale potěšila, aspoň na to nebude sám. Pak si všiml Sasukeho, který jejich rozhovor sledoval.

„Co koukáš? Snad se nechceš přidat?“ řekla jízlivě a zasmála se své představě, kdy Uchiha lítá z jednoho krámu do druhého a nadšeně vybírá a zkouší oblečení.

„Ani ve snu princezno,“ zamračil se Sasuke a slovíčko princezna vyslovil tak, že to znělo jako nadávka.

Yumiko se ušklíbla. Zdá se, že naše rozboje budou stejný, jako když jsem byl ještě Naruto…