Archiv naší Červené knihovničky

Naruto spokojeně pomlaskával. Právě do sebe soukal třetí misku ramenu. To jídlo miluje.

„Ach, tady jsi, Naruto,“zaslechl za sebou povědomý hlas. Mírně natočil hlavu ke straně, aby mohl zahlédnout příchozího. To, že mu z pusy trčely nudle, tomu nepřikládal velkou důležitost.

„Afdar Io, eal i e?“zahuhlal s plnými ústy. Chudák Kiba nerozuměl ani slovo. Přezíravě se na něj ušklíbnul.

„Než začneš mluvit, tak to aspoň spolkni, jo? Navzdory tomu, že můj sluch je zcela v pořádku, jsem ti nerozuměl ani ň.“

Naruto polknul a zopakoval předchozí dotaz: „Nazdar Kibo, hledal jsi mě?“

Oslovený němě přikývl.

„Proč? Děje se něco, právě obědvám…“

„Tsunade-sama si tě žádá,“odpověděl Kiba, načež nahlédl kamarádovi přes rameno.“Teda Naruto, jak to můžeš jíst každý den? A navíc v takovým množství, jednou tě to zabije…“

Blonďák na to neodpověděl, nemohl, opět měl plnou papulu. Co nejrychleji do sebe naházel zbytek nejoblíbenějšího jídla, což vážně nebyl problém, protože u Naruta vydrží miska ramenu pouhých několik minut, tudíž je v hltání dobře trénovaný.

~~~

„Tak co se děje bábi?“ zazubil se blonďatý mladík na Pátou.

„Kolikrát ti budu říkat, aby si mě tak neoslovoval?!“vyjela na něj Tsunade.“Máš misi, společně s Kakashim, myslím, že na to stačíte jen ve dvou.“oznámila mu suše a zahleděla se do papírů, kterých měla na stole nespočet.

„A o co jde?“

„Půjdete do Skryté Travnaté, jsou tam nějací neřádi, co škodí,“zadívala se mu do očí Tsunde a čekala další otázky, jak znala Naruta, bude se ptát, snad nikdy se jí nastalo, že by něco pochopil napoprvé.

„A co dělají?“ Nemýlila se.

„Prostě škodí. Kradou, přepadávají lidi…To znáš,ne? Ale dej si pozor, nejsou to obyčejní zlodějíčci, dokážou i bojovat. Porazili jednoho ninju, co se je pokoušel zastavit. Za půl hodiny se sejdeš s Kakashim a vyrazíte, ať jste co nejdřív zpět,“ukončila proslov Hokage a pakovala Naruta ke dveřím, už nechtěla nic slyšet, měla spousty práce, do které se jí samozřejmě nechtělo, ale co měla dělat.

„Já je zvládnu, klidně jednou rukou,“zazubil se na ni blonďáček a než Tsunade stačila zareagovat, byl pryč. Lehce se pro sebe pousmála, věděla, že se z něho stal silný shinobi, ale jeho srdce a mysl byly stále tak…narutovské.

~ ~ ~

„Dobrej Kakashi-sensei!“mával na Kakashiho už zdálky, ten mu lehce pokynul rukou a bez dalších zbytečných prupovídek se vydali na cestu, aby měli misi co nejdříve za sebou.

„Je to ještě daleko?“ptal se už asi po desáté blonďáček, protože se děsně, ale děsně nudil, vždyť Kakashi nikdy nebyl zrovna dvakrát výřečný, přesný opak Naruta.

„Naruto, říkám ti to znova, asi za hodinu tam jsme, vydrž to, za chvíli tě ta nuda přejde,“odvětil otráveným hlasem šedovlasý muž, měl již plné zuby kňourání jeho bývalého žáka.

„To jste říkal před dvěma hodinami taky, prej ‚Za hodinu tam budem‘, pche.“

Kakashi na to nic neřekl, neměl slov, pouze si povzdechl. Hlavou se mu honily takové myšlenky typu: Kdyby si se mnou neměl vykonat misi, přivázal bych tě ke stromu a dal ti roubík. V hlavě rozvíjel různé teorie jak ukecaného Uzumakiho umlčet, a že nápadů bylo nepřeberné množství, o tom žádná.

„Sensei?“vytrhl ho z myšlenek zmiňovaný užvaněnec.

„Huh?“

„No já jen, že jsme na místě a…tamhle to vypadá na konflikt! Myslíte, že to jsou ti, co máme oddělat?“

„Neřekl bych oddělat, ale zneškodnit,“poopravil ho Kakashi a zadíval se na dva muže, nepochybně to byli bratři, jejich podobnost každého praštila do očí.“Popis, který jsme dostali, na ty dva sedí, zcela určitě to jsou oni. Pojďme!“

Ti dva stáli naproti vylekané mladé ženě a pořvávali něco na ni v tom smyslu, ať jim dá peníze plus šperky a cennosti.

Naruto neváhal, vtrhnul mezi ně.

„Hej! Nechte tu madam na pokoji, zkuste porazit mě!“

„Hele skrčku, táhni nebo to s tebou nedopadne dobře…Nepleť se do cizích záležitostí!“odbyl ho jeden z nich ostře a Naruto si povšiml, že si dal ruku za záda, zřejmě pro něco sahal do zadní kapsy.

„Máte špatnej den pánové, narazili jste na Uzumakiho Naruta!“zavřískal blonďák a jal se s nimi vypořádat. Ani si nevšiml, kdy se k němu připojil šedovlasý chlapík, který se ještě předtím postaral o to, aby se přepadená slečna dostala mimo nebezpečí bojujících.

Ti dva nebyli ninjové, proto nebojovali na takové úrovni jako shinobi z Listové, přesto se jen tak nedali. Ve svých zadních kapsách měli svou zbraň-otrávené jehlice. Zrovna když jeden ze zlodějíčků vrhl svou jehlici, stál k němu Naruto zády, proto pozdě zareagoval a i když uhnul, jehlice ho škrábla do paže. Nevšímal si toho, chtěl co nejrychleji ukončit boj, pak se teprve zajímat o zranění. Za pár minut bylo po všem. Ti dva lumpové byli spoutáni a Naruto s Kakashim tak splnili misi.

„Jsi v pořádku Naruto? Máš v sobě jed, budeme muset zpátky, snad si s tim Tsunade poradí,“kouknul na mladíka Kakashi, když odevzdali škodnou.

„Jsem ok, asi na mě nepůsobí kvůli Kyuubimu. Trochu mě bolí na hrudi, dá se to ale vydržet,“zazubil se blonďáček a dál si vykračoval klidným krokem, byl sám se sebou spokojený, dobře vykonaná práce vždycky potěší.

„Jak myslíš, tak se na noc utáboříme, není rozumné vracet se za tmy,“přikývnul Kakashi a rozhodl, že zůstanou na jedné mýtince, kterou krásně osvětloval měsíc. Vytáhli si spacáky a ulehli. Naruto sebou trochu šil, bolelo ho celé tělo, že by ten jed přece jenom působil? Nakonec přece jen usnul a ráno ho vzbudily sluneční paprsky, kterého ho šimraly na nose. Protáhnul se a se zíváním se vyhrabal ze spacáku, kouknul se na místo, kde ležel Kakashi, v klidu ještě oddechoval.

„Potřebuju čůrat…“zamumlal si pro sebe a šel kousek do lesa, aby na něj nebylo vidět. Pořád byl dost rozespalý, tudíž si nevšiml jedné dost podstatné věci, která se změnila. Automaticky si rozepnul poklopec a chtěl vykonat potřebu, nic ale nenahmátnul! Zkusil to znova, zřejmě byl ještě v polospánku a sáhl vedle, ale zase nic. Kouknul si mezi nohy.

„Ááá, co to sakra je?!“ vyděšený jekot se rozléhal lesem. Pomalu si šáhnul na hrudník. „Panebože, to není možný, já snad ještě spim!“zoufal blonďáček, teď už vlastně blondýnka. Znovu si kouknul mezi nohy, jeho „nádobíčko“ bylo ta tam a vystřídalo ho to holčičí, poté si opět prohmatal hrudník. Nic se nezměnilo, prsa tam byla stále.

„Co budu dělat? Jak se to jen mohlo stát?!“vřískal zoufale a uháněl za Kakashim a cestou vyřvával jeho jméno. Dotyčného to samo sebou vzbudilo, posadil se a zamžoural na zjevení před sebou. Stála před ním dlouhovlasá blondýnka s modrýma očima, výstavníma nohama a velkýma … my víme čím. Nechápavě zamrkal, kde se tam vzala a odkud ho zná?

„Kakashi-sensei, to jsem já, Naruto!“zařvala mu ta dívka do ucha až nadskočil. Nebylo pochyb, ta hezká holka je vážně Naruto, nikoho tak uřvaného totiž v životě neviděl(spíše neslyšel).

„Proboha proč si se změnil?“vydechl a vylezl ze spacáku, najednou mu ale něco docvaklo. „To bude tím jedem, zřejmě u lidí mění pohlaví…“

„Prosim?! To ze mě teď jako bude do konce života holka?! Néé, já nechci!“Naruto se zhroutil do trávy s hlavou ve dlaních, za chvíli už byly slyšet jeho vzlyky.

„Koukám, že ti ty hormony dávaj zabrat, podívej, určitě nebude tak zle, pochybuji, že by ten jed působil nějak dlouho. Bude to trvat jen určitou dobu, pokud se nemýlím,“snažil se ho uklidnit, i když sám si tím nebyl vůbec jistý. Blonďáček (nebo blondýnka? O.o) na něj upřel svá velká kukadla.

„Jestli se tohle někdo dozví, tak umřu, nikomu to neřeknete, jasný? Povíme to jenom Tsunade, ona mi nějak pomůže,“řekl Naruto rozhodně, vstal a začal si balit spacák. Byl zoufalý, nemůže být holka, 16 let žije jako kluk a kvůli nějakýmu debilnímu jedu se to má změnit?! To nehodlal dopustit, Tsunade mu musí připravit protijed, aby byl zase starým Narutem. Za chvíli se už do Konohy vracel dospělý muž a dospívající dívka.