Archiv naší Červené knihovničky

Naruto se výjimečně vzbudil brzy ráno. Za oknem byla stále ještě tma. Bylo slyšet jen tlumené bubnování dešťových kapek. Neměl ten zvuk rád. Vždycky v něm vyvolával takový ten stísněný pocit, z něhož je člověku zima, jako by promrzal zevnitř. Rozhlédl se kolem sebe. Hledal Sasukeho. Zamračil se. Šance, že by ho ve svém mini bytečku neviděl, byla opravdu mizivá. Ledaže by se snad schoval pod postel. Spěšně nahlédl i tam, ale po labilním černovláskovi ani stopy.
Naruto se neklidně zvedl z postele a šel  se podívat do kuchyně. Nikdo tam nebyl. Nahlédl i do koupelny , avšak ani tam nenašel toho, o něhož si už opravdu začínal dělat starosti.
Je pryč! Ale kde? Kam mohl jít?! V takovém počasí.... Snad nechce... ne! To by už neudělal. Je to přece lepší. Pomáhám mu to překonat.... ale to včera.... to mu asi moc nepomohlo...                                        Temně zrudl, když si jen vzpomněl na události předešlého večera. Ještě že se tam Sakura ukázala. Jinak... Jinak by se určitě na té pohovce..... Uáááááááá!!! Na co to zas myslim, ttebayio!!! V duchu mu jasně zněla Sasukeho slova ,Nejspíš bych si tě vzal tak tvrdě, že by sis do konce života nemohl sednout´ Po zádech mu přeběhl mráz a zašimralo ho v podbřišku. S tím je potřeba něco udělat, jinak se zblázní!                                                                                                                                                     Ale napřed Sasuke. Kde proboha je? že by se chtěl podívat do sídla Uchihů?  Že by...proboha! Musím ho najít, než si zase něco udělá.  Před očima mu opět vyvstala scéna, která ho děsí v nejhorších nočních můrách. Temný pokoj. Slabý proužek světla. Prach. Bledé tělo. Havraní vlasy. Rudá krev. Slzy. Bolest. Strach....
Vyběhl z domu rychlostí blesku. O to, že byl v mžiku mokrý až na kůži, se v nejmenším nestaral. Vyrazil vpřed, přestože neviděl dál než na metr. Což se mu vymstilo, protože o vteřinu později do někoho vrazil, až oba spadli na zem.
"Usuratonkachi.... Co to tady u všech jashinů děláš?"
„Sasuke!“ vzhlédl k němu a v očích se mu objevily jiskřičky štěstí. Ani si pořádně neuvědomoval co dělá a už mu skočil kolem krku. Sasuke vykulil oči – až moc mu to připomínalo včerejší večer, kdy se to všechno zvrtlo v orgie. Než si stačil Naruta odtáhnout od těla, blonďák mu udělil pořádný pohlavek a odtrhl se od něj sám.
„Kde jsi kruci byl?! Víš, jak jsem se leknul, když jsi nikde nebyl!!!“ zařval na něj Naruto a s ještě napřaženou rukou mu nadával – rychlá změna nálady. Nejdřív radost a teď vztek.
„Uklidni se, šel jsem je něco koupit, ten tvůj ramen už nemůžu ani cejtit,“ mračil se Sasuke a bezděčně si mnul postižené místo na hlavě. „Co sis myslel?“ podezíravě mhouřil oči.
„Já…no…eh, nic,“ koktal blonďáček. Nebude mu přece říkat to, jak si představoval různé varianty jeho sebevraždy – ještě by ho mohl k něčemu inspirovat.
„Hele, já se o sebe dovedu postarat sám,“ odsekl Sasuke. Hned mu bylo jasný, z čeho ho Naruto podezříval. Vztekle vstal ze země a oprašoval si špinavé kalhoty.
„To teda nedovedeš!“ namítl Uzumaki a bojovně si přeměřoval svého kamaráda.
„Cože?“ pozvedl obočí Sasuke.
„Mám se o tebe postarat, tak mě to sakra nech dělat, jo?“
„Ale prosim tě, ta tvoje úžasná péče nás včera dostala skoro do postele!“ vyštěkl ještě navztekaněji černovlásek. Naruto jako na povel zrudl.
„Za to ale nemůžu jen já… byli jsme tam oba a mě se nezdálo, že bys byl zrovna pasivní!“ obhajoval se. A jako důkaz svých pravdivých slov odhalil svůj krk, kde se zračil rudý flíček. „Udělal si mi cucflek!“
„Nebudu se o tom už bavit,“ vycouval z debaty Sasuke. Věděl, že má na tom stejný kus viny jako Naruto a byl by rád, kdyby na to zapomněli, protože doteď nechápal, jak se mohli tak moc přestat ovládat. Nejspíš nevybouřené hormony…
„Měli bysme zajít do sídla Hokage,“ změnil téma Naruto. Ani on o tom nechtěl mluvit a zažívat tu ostudu nanovo, stačilo včera večer. V Uchihovi trhlo – nechce snad jít za Tsunade a říct si o nějaké prášky na usměrnění hormonů?! Protože jak ho znal, byl by toho schopen.
„Proč?“ dostal ze sebe s námahou.
„Máme tam kamery, tak je odinstalujem a zhlídnem, aspoň budem mít program na dnešní den,“ zachechtal se zlomyslně Naruto.

***

Krátce před polednem se z jistého bytu-možná nejmenšího v celé Konoze-ozývaly hlasité výbuchy smíchu. Na pohovce v pidi místnosti, kterou Naruto za použití veškeré fantazie nazýval obývákem, se v křeči svíjeli jak právoplatný majitel tohoto příbytku, tak jeho dočasný ,nájemník´. Právě se dodívali na Jiraiyouvu akci s Gaiem, na níž navazovalo video se Shinem, který zrovna došel k mušli, vytáhl nádobíčko a konal potřebu, když tu najednou zaječel a začal sebou házet jako šílený. Když smíchy vyjící Naruto přiblížil obraz, ukázalo se, že jak si Shino rukama přidržoval svůj nástroj, z rukávů mu vylezli jeho hmyzí přátelé, kteří teď okupovali ty části Shinova těla, na něž slunce nesvítí. Zmíněný broukomil momentálně běhal po toaletách jako posedlý, kalhoty kdesi u kotníků, vyděšeně mávajíc rukama. To se ví, že zakopl a svalil se na zem, přičemž hlavou urazil kus záchodové mísy.
Na obrazovce se objevila šedá barva a zašumělo to. Měli za sebou další kazetu, která byla snad ještě lepší než ta minulá, kde po detailních a sáhodlouhých záběrech na zchvácenou lady hokage, jak se vyčerpaně plíží chodbou, byla mimo jiné taky příhoda jejich kamarádky Sakury, která tak spěchala na záchod, že si zapomněla zdvihnout prkýnko a počůrala si svůj doktorský plášť-což později svedla na jednoho nebohého senilního pacienta. Horší problém byl, že nenašla žádný toaleťák, kterým by se mohla aspoň trochu osušit. Tsunade...ta si poradila-jako vůdce vesnice má přirozeně neustále po ruce štosy papírů s žádostmi o mise. No protentokrát jim dala dosti sveřepým způsobem vědět, co si o takovém otravování myslí.
"D-dám tam dal-dalš-ší..." lapal po dechu vysmátý blonďáček.

"Ne už ne....já už nem-nemůžu, nejsem zvyklý se tak smát...všechno...mě b-bolí."

V ten moment stál za dveřmi Kakashi Hatake, připraven zaklepat. Přišel se podívat, jak se daří Sasukemu, ale podivné skřeky ozývající se z Narutova bytu ho donutily nastražit uši. Co když se jedná o tu Narutovu speciální terapii?
"Ne! ....Už ne....prosím...Naruto!!!"ozval se Sasukeho hlas.

"Ale jo.....J-já ví-vím...že to ta-ky chc...chceš...!!!" Kakashi vytřeštil oči.
U všech Jashinů, co se to tam děje? Nevěděl, co si o tom má myslet – snad si to tam nerozdávaj?! A že by Naruto byl ten navrchu? To mu moc nesedělo. V duchu si říkal, že by je měl nechat o samotě, třeba to je součástí léčby. Takový sexuální rozptýlení musí být určitě víc než účinné… Než však stačil udělat krok pryč od bytu, jeho za všech okolností úchylný mozek rozhodl jinak. Díky tomu stál s uchem přilepeným na dveřích a dychtivě naslouchal dění uvnitř. Holt pudy jsou silnější než vůle…
„Na-Naruto, já mám d-dost…“ chroptil Sasuke.
„Ne! J-ještě jedno ko-kolo… no táák.“
„Tak jo,“ zazněl rezignovaně povzdech staršího z chlapců.
Kakashi se potutelně zaculil, což pod maskou sice nebylo vidět, ale z lesku jeho očí se dalo poznat, na jaký čuňárny asi myslí. Zrovna když se začal pohuhňávat, šel kolem Jiraya.
„Co tu děláš?“ podivil se při pohledu na chechtajícího se šmíráka.
„Jiraya-sensei, to musíte slyšet! Naruto si to rozdává se Sasukem a Sasuke je ten dole!“ vydechl rozdychtěně. Šedovlasý sannin se nezmohl ani na slovo. Jeho tvář pouze získala výraz, který se mu tam usadil vždy, když sledoval ženský v lázních (tzn. ÚCHYL).
„Uhni!“ strčil do Kakashiho, aby si získal tu nejvýhodnější pozici. To netušil, že jeho žák kope za jiný tým… Nic proti tomu neměl, možná mu to i vnukne nápad na novou knihu.
Tak tam nalepení na dveřích Narutova bytu stáli dva největší perverzáci Konohy a potěšeně naslouchali dění uvnitř.
"P-přece by ses ne-nechtěl...přip-ravit o t-ten záž-žitek..."supěl Naruto a po čtyřech se plazil k přehrávači.                                                                                                                              "Ale ch-chtěl....ří-kám ti sakra...nestr-kej to... tam!" Sasuke se opět chabě pokoušel blonďáka zastavit. Jirayia s Kakashim si za dveřmi vyměnili zvrhlé pohledy a připlácli svá vytrénovaná ninjí ouška ještě víc ke dveřím.                                                                                                            Z bytu se teď ozývalo jen jakési chroptění a chychotání. To se zrovna černovlásek pokusil zakročit; svalil se z gauče na zem, natáhl se po svém domácím a nekompromisně ho chytil kolem pasu a držel, aby Naruto nemohl doshnout na přehrávač. Ten byl sice rudý až za ušima, ale smát se nepřestával. Naopak. Bohužel, to, že se svíjel smíchy, mu přeprat Uchihu moc nepomáhalo. Sasuke se zas snažil sebrat Narutovi onu pekelnou videokazetu, což se mu taky moc nedařilo, poněvadž ten se natahoval co nejdál, aby na ni Sasuke nedosáhl.

"Naruto, pře-přestaň se-bou....mrskat....ty bl-blbče...."dolehl za dveře Sasukeho hlas.

"Že by se vyměnili?"zašeptal žabí poustevník tázavě.

"Nejspíš...mě to bylo hned nějaký divný, že by byl Naruto seme..."pokýval hlavou Kakashi a v očích mu svítil takový ten fanatický výraz, který patrně odkoukal od Gaie, když slibuje, že bude padesát koleček rotovat kolem Konohy po hlavě.

"A c-co s tím chceš udě-lat..."sípal Naruto a zamával videokazetou.

"Vezmu to a narvu ti to do prdele, ty jeden paličatej usuratonkachi!"

"Heeeeezky...." "Jooooooooooo!!!" fandilo mu za dveřmi ero-duo. Jirayia si cosi zuřivě zapisoval a Kakashiho maska byla v oblasti nosu nasáklá krví.

Sasukemu se zrovna podařilo ukořistit kazetu. Hbitě se převalil na bok a v ochranném gestu si ji tiskl k hrudi,  aby na ni Naruto nemohl. Ten se ďábelsky ušklíbl a naklonil se černookému k uchu.

"Sa-su-kééé..."protáhl zpěvavě. "Že nejsi lechtivý?"zeptal se přeslazeně.

"Ne?"zkusil Sasuke, avšak vzápětí blonďáčkovi dokázal opak, když se pod jeho nenechavými prstíky začal svíjet smíchy. Jak se snažil uchránit videokazetu a strčil ruku s ní za záda, odhalil tak Narutovi své ploché bříško, které ten modrooký prevít začal okamžitě přejíždět bříšky prstů.

Sasuke sebou házel po podlaze a mezi salvami tichého smíchu se snažil nabrat dech. Přerývavě a lačně lapal po dechu, zatímco Naruto už se i přestal soustředil na získání kazety a plně se věnoval lechtacímu mučení. Byl to zajímavý paradox; mučit Uchihu Sasukeho smíchem. Líbilo se mu to. Že jsou zase kamarádi, že spolu takhle blbnou, že se Sasukeho břišní svaly pod jeho rukama střídavě napínají.......Ááááááááá , cože? Co mě to zas krucinál popadá?!!! Někdo by mě měl pořádně profackovat! zaúpěl Naruto v duchu, avšak jeho přání se mu okamžitě vyplnilo. Sasuke využil jeho duševní nepřítomnosti, rychle se vyšvihl na nohy a potácel se pryč , přičemž ještě stihl přetáhnout Naruta po hlavě videokazetou.

Blonďáček vztekle zavrčel a jal se toho lechtivého parchanta pronásledovat.

"Sasuke! Okamžitě mi dej...!"začal výhružně, byl však přerušen polštářem, který mu přistál na obličeji. Uslyšel veselý smích a uviděl rudý záblesk-to jak byl naštvanýXD

Za dveřmi se úchylně pochychtávali ti dva. Tak to bude ještě zajímavé...boj o nadvládu, jo?! Ale Naruto má nejspíš smůlu. to spíš on dá Sasukemu, než obráceně...  uchychtl se Jirayia.

 Ti dva se nepřestanou dohadovat ani v posteli...  pomyslel si maskovaný ninja a odevzdaně převrátil oči v sloup. 

Náhle se však ozvala hrozná rána a oba úchyláci na chvíli zahlédli milion hvězdiček.

"Vypadá to, že budem potřebovat nové dveře, Naruto..."ušklíbl se Uchiha při pohledu na dvě vymáčknuté díry ve tvaru obličejů.

"Co tady děláte sensei a ehm...ero-sensei?"otázal se modrooký překvapeně.