Archiv naší Červené knihovničky

„Připrav se na bolest, až napočítám do tří, dám to tam,“ zadíval se Narutovi do očí. Blonďák nasucho polkl. Nejen při představě brzkého štípání, ale i při představě nad dvojsmyslnou větou – leží pod Sasukem a připravuje se na jeho vpád. Rychle se vzpamatoval. Nebude přece myslet na takové věci, není na kluky a už vůbec ne na Sasukeho, vyhlášeného mručouna.

„Jedna.“ Z podivných a pitomých myšlenek jej probral černovláskův hlas. Přivřel oči a čekal na další započítání.

„Dva.“ Než stačil cokoliv postřehnout, Sasukeho prsty jej pevně sevřely a on na svém stehně ucítil pálení.

„Jáááuuu!!“ zavyl jako vlk na měsíc. „Říkal jsi, že napočítáš do tří,“ obviňoval ho a otíral si pot z čela.

„Nerad čekám…“ pokrčil Sasukeho rameny a klidně očišťoval ránu.

"Ty vrahu....."zakňučel Naruto a drtil v obětí svůj žabí polštářek.

"Jsi přece shinobi, musíš něco vydržet, Naruto..." Uchiha se na svého kamaráda lehce zamračil-chová se jako tříleté děcko a ne jako ninja-už ho to přestávalo bavit.

"Jen si to zkus sám, ty chytráku-pálí to jako čert...." ucedil budoucí hokage skrz zaťaté zuby.

"To nic nemění na tom, že je to nezbytné...tak si pořád nestěžuj-co já s tím mám dělat?"

"Já nevim, prostě něco! Třeba to pofoukej-jen když to přestane pálit!" odsekl Naruto vztekle.

"Jak myslíš..."  ušlkíbl se černovlásek a aniž by přerušil jejich oční kontakt, sklonil se těsně k poraněnému místu a lehce foukal. Blonďákovi se na chvíli zatmělo před očima. Se zatajeným dechem a pootevřenými ústy zíral Sasukemu do očí. Ať chtěl nebo ne, musel uznat, že je to víc než rajcovní pohled. Sasukeho dech, co ho šimral na stehně mu taky příliš nepomáhal. V duchu si nadával do nadrženejch idiotů a tiskl si ke klínu svou spásu-žábu.

Sasuke ho obdaroval svým arogantním úsměvem. Naruto byl na padnutí.

"Dýchej, slečno Uzumaki, začínáš rudnout....takhle brzo zmodráš a to by ti neslušelo...." poznamenal tiše a stále se usmíval. Naruta tohle opravdu odrovnalo. Pořádně ho to naštvalo, ale v téhle situaci ho to spíš ještě víc vzrušilo.

"J-já sem kluk, ty jeden zabedněnej slepejši...." zavrčel v odpověď, avšak vzhledem k tomu, jak se mu chvěl hlas, to neznělo příliš hrozivě.

"Opravdu..? Tak to by ses měl stydět...počítám, že i Hinata vydrží víc ne ty..." prohlásil poslední Uchiha a s těmi slovy se zvednul. Naruto na něj dál-napůl nechápavě, napůl zlostně zahlížel.

"Půjdu se osprchovat..." řekl na vysvětlenou a obrátil se ke ,koupelně´, kterou tvořil jen sprchový kout, umyvadlo a záchod, přičemž by její uživatel mohl sedět na záchodě, mýt si ruce a sprchovat se zároveň.

"...Ehm Naruto?"

"........................"

"Naruto!!!"

"...Jo?!....ehm...já....cože?"

"Chtěl jsem se zeptat, jak se tam mám vejít? To se jako svlíkáš na záchodě? Nebo sedíš v umyvadle? Nebo rovnou ve sprše?“ otázal se černovlasý a stále si onu místnost měřil pohledem.   

„Nooo,“ Naruto se nervózně zašklebil. Má mu říct, že se normálně svlíká v pokoji a promenáduje se tu pak nahý?

„Dokážeš se vymáčknout nebo máš všechnu krev z mozku ve tvým klíně?“ zašklebil se posměšně Sasuke a zadíval se na blonďáčka křečovitě tisknoucího polštářek.

„Co?! Co tim myslíš, idiote?!“ zamračil se Naruto a vztekle se po Sasukem ohnal právě oním polštářkem. Jeho napnutý klín naštěstí pro něj už zmizel, takže  si jeho spolubydlící nemohl ničeho všimnout. „Svlíkám se tady…“ řekl a s očekáváním propaloval Uchihu pohledem. V duch měl škodolibou radost – jak asi zareaguje? A jeho udivený obličej mu za to taky stál.

„Přímo tady?“

„To máš všechnu krev ve svém klíně, že chápeš tak pomalu?“ posmíval se mu Naruto a vrátil mu tak předchozí urážku.

„Jsi otravnej,“ procedil skrz zuby Sasuke. K Narutovu překvapení se však začal svlékat! Začal trikem, které si přetáhl přes hlavu a odhalil tak bledou pokožku a vyrýsované svaly na břiše. Uzumaki nasucho polkl. Tohle mu tak scházelo! Sasuke ale pokračoval dál. Palce zahákl o kalhoty a jedním tahem je stáhl po kotníky. Jestli mu to bylo trapné nebo nepříjemné na sobě absolutně nedával znát. Zbýval jediný kus oblečení, který ho halil – trencle. Přimhouřil oči a mlčky se na Naruta díval. Upřímně řečeno se mu nechtělo se před ním svléknout úplně… ne v téhle situaci, kdy si hrajou na to, kdo vydrží dýl. Naruto však seděl nehybně dál a snášel pohled černočerných očí. To že se jeho klín začal opět probouzet k životu nevnímal.

„Na co čekáš? Snad by ses přede mnou nestyděl...“ popichoval Sasukeho.

„Zbytek zadarmo neukazuju...“ ušklíbl se v odpověď.

„Mám tu dvacku...“ zazubil se blonďáček a natáhl bankovku mezi prsty obou rukou. Neměl ponětí, co to plácá...a už vůbec ne, co to provádí. V hlavě měl prázdno jak ve zdravé výživě v Texasu a připadal si, jakoby byl jen loutka, s níž si pohrává někdo s pěkně zvráceným smyslem pro humor.

„Promiň, ale pokud mě opravdu tolik toužíš vidět nahého, budeš si muset trochu připlatit....Naruto.........“ řekl potichu černovlásek a s lehce ironickým úsměvem naklonil hlavu na stranu. Svému kamarádovi tím sice na chvíli vyrazil dech, ale ten se k vlastnímu překvapení vzpamatoval celkem rychle.

„Ber to jako nájemné,“ usmál se a aniž by tušil, co dělá, vyzíval Uchihu pohledem. Tomu se mihl na tváři stín překvapení, avšak nehodlal to pako nechat vyhrát. Pomalu došel k překvapenému blonďáčkovi, kterému se už zase začalo špatně dýchat. Zastavil se těsně před ním a opřel se rukama o opěradlo z každé strany vedle Narutovy hlavy. Ten se nervózně zavrtěl pod tím spalujícím pohledem. Začínal si konečně uvědomovat, do jaké situace se zase dostal a nechápal, proč ho tolik baví Sasukeho provokovat. Bohužel si také uvědomil odezvu svého těla, což bylo něco, co chápal ještě míň. V duchu se modlil ke všem svatým, aby Sasukeho ani nenapadlo podívat se směrem k jeho klínu. Že tohle není jediná věc, za kterou by bylo záhodno se pomodlit, mu došlo vzápětí.

„Oh, omlouvám se, Naruto-danna....po ničem jsem netoužil tak, jako sdílet s vámi byt...takže co si budete přát na oplátku......mmm?“ zašeptal smyslným, rádoby kajícným hlasem, z něhož však přímo čišela satyra.

Naruto na zlomek sekundy oněměl – jeho kamarád se tu chová jako by byl otrok. Má si připadat jako domina? V duchu se propleskl, vždyť je to celé jen hra… tak proč si nepohrát. Přiblížil se svým obličejem k jeho a smyslně si olízl rty.

„Dokonči cos začal, Sasu-chan, nejspíš si to totiž vyberu v naturáliích.“ Sasuke nestačil zírat. Proč je Naruto tak tvrdohlavej a musí pokračovat v tý stupiditě, kterou tu právě oba předvádí? Kdyby aspoň byli v opačných pozicích… To, že on sám je skoro nahý, se mu moc nelíbilo. Ale nemínil couvnout. Nikdy neprohrál a nehodlá s tím začínat.

„Dobrá,“ šeptnul, odlepil se rukama z opěradla a otočil se k milému a hlavně vzrušenému Narutovi zády. Nenápadně se snažil dýchat zhluboka, aby se uklidnil. Pak pomalým tempem začal stahovat ten poslední kus látky, halící jeho chloubu. Blonďáček to sledoval s vykulenýma očima. To nečekal. Myslel, že Sasuke prostě couvne, že to neudělá, že nezajde tak daleko. Ale… on zašel a teď tu má výhled na jeho pozadí – mimochodem dost pěkné pozadí. Zvláštní, že lidský zadek, ještě k tomu klučičí, může tolik lákat a probouzet ve vás až zvířecí pudy. Jak rád by si Naruto sáhnul, ale to nemůže. I když… oni teď přece hrajou hru, která nemá pravidla. Neváhal. Natáhl ruku a nejprve se Sasukeho zadku dotkl jen konečky prstů. To mu však nestačilo. Během vteřiny měl na jedné půlce přitisknutou celou dlaň. Pak zrudnul a málem omdlel. Sasuke taky.

„Myslím, že tohle půjde,“ řekl přiškrceným hlasem Naruto a ruku stáhl. Wow. On to vážně udělal. Dotkl se Uchihova zadku!!!

„Naruto?“ špitl Sasuke a pootočil hlavou tak, aby na něj viděl. „Co bys teď chtěl dělat?“

Uzumaki byl znova na omdlení. Sasuke mluvil tím příšerně sexy nakřáplým hlasem, pomrkával na něj zpod hustých řas a špičku jazyka měl mírně povystrčenou. Navíc byl nahý.

Chci se s tebou vyspat! Sex!!!.... Sex!!!.... SEX!!!!!! Naruto nebyl schopen racionálního uvažování. Co bude dělat? Je v situaci, ve které se mu líbí, ale zároveň by chtěl někam utéct a schovat se.

„Co kdyby ses nejdřív otočil… ještě jsem neviděl to nejlepší,“ řekl to tichým podmanivým hlasem a sám sebe obdivoval, jak ho dokázal. Sasuke ale zuřil, co teď?

 Nicméně už nešlo couvnout.Nechal své spodní prádlo sklouznout až na zem a pomalu z něj vystoupil. Otočil se k němu čelem. Modrooký shinobi zaryl nehty do čalounění pohovky a už se ani nenamáhal krotit svůj nepravidelný, rychlý dech.  Srdce mu bilo na poplach a skelným pohledem visel na Uchihově mužství. Právě ho naprosto přešla chuť jakkoli rozumně uvažovat i veškerý humor. V jeho vlastním ztopořeném údu mu nesnesitelně pulzovalo. Z celého srdce toužil jen po tom, aby se ho Sasuke dotýkal. Na moment si představil, jaké by to bylo, cítit jeho dokonalé tělo na svém. Jaké by to bylo, líbat ho na rty....sáhnout si na něj...(na Sasukeho :-P)

Jak se na něj tak díval, pocítil šílené nutkání svou představu realizovat. Bezděčně ho pohladil po odhlaleném pozadí. Sasuke ohromeně zalapal po dechu, když blonďáček pevně stiskl a přitáhl si ho blíž. Tahle situace se mu vážně moc nezamlouvala. Naruto patrně zešílel a on tu hraje nějakou zkurvenou, šílenou hru, která mu dokonce začínala připadat celkem vzrušující. Uzumaki na svého přítele upřel žádostivý pohled.  Už nevydržel ten tlak. Přece jen on sám měl v téhle oblasti jen velmi malé zkušenosti, a tak tohle všechno vnímal velice intenzivně.

Automaticky si volnou rukou zajel do klína a začal se masírovat přes látku kalhot. Sasuke začínal opravdu panikařit.

No to snad není pravda!!! Když teď zdrhnu-prohraju a ten chlípnej malej nadrženec se mi bude do konce života posmívat...i když na druhou stranu, tohle se rozhodně vymklo z ruky. Už to není hra! Musím ho nějak zastavit, jinak jsem v prdeli... pomyslel si zoufale, avšak vzápětí se neubránil úsměvu, když mu došlo, že by skutečně byl v prdeli-jenže tak nějak doslova. Naruto si jeho úsměv očividně vyložil jako výzvu a roztřesenou dlaní sjel dopředu....

Překvapeně vyjíkl, když se mu kolem zápěstí sevřely Sasukeho štíhlé, dlouhé prsty. Ten neotálel, ruku mu bolestivě zkroutil a přimáčkl ho na gauč. Když se mu modrooký vzepřel, kolenem přišpendlil k pohovce taky Narutovu zdravou nohu.

Bolelo to, nicméně mladý jichuuriki byl tak nažhavený, že mu i ta bolest přinášela jistou dávku rozkoše. Jak se k němu černovlásek příliš přiblížil, dravě spojil jejich rty. Sasuke ihned ucuknul a volnou rukou ho chytil pod krkem.

„Tohle už nedělej,“ sykl výhružně.

„Co uděláš? Zmlátíš mě?“ uchechtl se Naruto a přimhouřil oči. Věděl, že i kdyby náhodou došlo ke rvačce, nenechá se zmlátit jen tak a navíc… on by se nemusel cítit poníženě, na rozdíl od hambatého Uchihy. Není zrovna vrchol hrdostí mlátit někoho zcela bez oblečení.

„Ne,“ odpověděl tiše Sasuke. Sám věděl, že tohle by mu nepomohlo. Co ale odpovědět? „Nejspíš bych si tě vzal tak tvrdě, že bys do konce života nemohl sedět nebo jít na záchod.“

Narutovy zorničky se rozšířily. Sám nevěděl, jestli vlnou vzrušení či překvapením, jak sebejistě zní Sasukeho hlas. Nevěřícně na něj zíral, pusu mírně pootevřenou. Veškerý vzdor z něj opadl. Působil teď jako nevinný andílek – což ovšem nebyl, podle jeho předchozího jednání. Černovláskovi se však v tu chvíli zdál neodolatelný. Stále ho svíral pod krkem, a tak udělal jediné, co v tu chvíli byl schopen udělat. Přitáhl si ho k sobě a stejně jako to předtím udělal jeho kamarád, tak i se přisál na jeho rty v chtivém polibku. Netušil, proč to dělá, vždyť ještě před pár sekundami za to Naruta odsuzoval, nadával mu do perverzáků a teď se tu na něj sám tiskne a kouše ho do pusy!

V jednu chvíli se líbali a v hned v druhé se už chtivě dotýkali těl toho druhého. Ruce jim bloudily do neprozkoumaných míst, hledaly citlivé body a laskaly zpocenou pokožku. Teď už to vážně nebyla hra. Bylo to něco, co se vymklo kontrole. Něco zakázaného a nevhodného. Něco, co bylo pro oba nové. Těžko říct, kam až by byli schopni zajít, kdyby se bytem nerozezněl pronikavý zvuk – někdo zvonil. Prudce se od sebe odtrhli, vzrušení zmizelo jako mávnutím kouzelného proutku. Zrudlý Naruto se poněkud neohrabaně vyškrábal na nohy a s ještě opuchlými rty klopýtal otevřít. Ani se na Sasukeho nepodíval. Nemohl… děsně se styděl, protože si zpětně uvědomoval, jak moc hloupě se choval.

„Tak tohle se vážně nepovedlo,“ zamumlal Sasuke a chvatně zmizel v mini koupelničce, kde se zamkl. Jediné po čem teď toužil bylo vrátit několik posledních desítek minut zpět a znovu to už neudělat. To ale nešlo, tak si alespoň vlezl pod ledovou sprchu ve snaze zapomenout. Děsilo ho pomyšlení, že to co dělali bylo víc než vzrušující a jemu se to líbilo. Ne, už na to nebude myslet.