Archiv naší Červené knihovničky

"Jsi v pořádku?" zeptal se Sasuke, rychle z něho slezl a prohlížel si díru ve dveřích.

"Jo, Sasuke, to víš, že ty dveře jsou v pořádku-jsou to přece dveře... A kdyby tě zajímalo, jak jsem na tom já, po tom, co jsi mě na ně hodil, tak se cítím bezvadně..." ušklíbl se ironicky.

"Já jsem se ptal tebe, ubožáku..." zavrčel povzneseně. Pak si povzdechl a upřel na toho modrookého psychopata lítostivý pohled.

"Omlouvám se, nechtěl jsem ti způsobit zranění....už nikdy nechci způsobit bolest nikomu z mých blízkých. A to jste teď bohužel vy... Bylo by lepší, kdybych žádné blízké neměl. Pak by nikdo nemusel trpět mou vinou....Což je ostatně odpověď na tvou otázku ohledně toho, jak jsem to s těmi jednonocovými záležitostmi myslel," zašeptal pokorně a znělo to tak upřímě a smutně, až to Naruta dokonale vyděsilo. Rychle se posadil a vrtěl hlavou.

"Nenenene, to já říkal jen tak-nic se mi nestalo....mě to vlastně ani nebolí, vidíš?!" vyjekl a začal skákat jako tajtrdlík.

"My Narutové máme pevný kosti!"dodal, avšak jak ucítil třísku zarývající se mu hlouběji do masa, ušlo mu bolestné syknutí.

"Jo to máš...." ušklíbl se Sasuke a raději ho strčil na gauč, než si ještě něco udělá.

"A hlavně ty lebeční..." dodal ještě pobavený představou silné lebky, uprostřed níž v jakémsi moku plave mozek o velikosti hrášku. Naruto zadržel dech. Ta tříska byla vážně otravná, takže raději napočítal do deseti, než by riskoval nějakou další rvačku.

Sasuke pohledem sjel na jeho nohu, ze které čouhala tříska. Kolem ranky byla krev, ten blbej kus dřeva se mu musel zapíchnout pořádně hluboko, když to nadělalo takovou paseku.
„Sundej si kalhoty,“ řekl už klidným vyrovnaným hlasem Uchiha.
„C-co?“ zakuckal se Naruto. Nejdřív se tu baví o Sasukeho milostném životě a teď… teď se má svlíknout? To ho chce taky využít na jednu noc a pak mu pěkně poděkovat, jako těm předešlým holkám? A to to normálně říká takhle narovinu?
„Nechci tě očumovat, nechci tě ojet a ani nic podobnýho, jen ti chci vytáhnout tu třísku, když už sis ji tam vrazil,“ sdělil mu Sasuke, když si všiml Narutova vyjukaného pohledu a v duchu se dusil smíchy.
„Přestaň s tím!“ vykřikl blonďáček rozrušeně.

„A co dělám? Chci ti jen pomoct, ne tě znásilnit. Nechápu o co ti jde…“

„Čteš mi myšlenky!“ obvinil ho Naruto. „Už poněkolikátý jsi odhadnul na co myslim!“ Při druhé větě lehce zrudl, protože se tak vlastně přiznal, že myslel na možný sex s Uchihou. Černovlásek se uchechtnul.

„V tobě se dá číst jako v otevřené knize, člověk nemusí být žádný telepat, aby věděl, na co myslíš. A teď se prostě svlíkni,“ vysvětlil. Uzumakiho naivita ho bavila čím dál víc, tak se rozhodlo trochu ho rozhodit. „Ale trenky si nech, ty ti svlíknu sám… zubama.“

Naruto při tom dodatku ustrnul v pohybu. Už už si chtěl kaťata sundat, ale když slyšel slova vycházející ze Sasukeho úst, zajíkl se, čelo se mu orosila ledovým potem, tváře nabraly nachovou barvu a srdce se mu rozeběhlo na plný výkon – skoro infarktový stav.

„Dělám si srandu,“ zasmál se Sasuke a plácl Naruta po zádech.

 „Blbečku!“ vyprskl Naru, ale i na jeho tváři se usadil úsměv. Mělo ho hned napadnout, že si zněj jeho kamarád zase utahuje a zkouší ho. „A ať to nebolí,“ zamumlal, když si stáhl kalhoty a vystavil světu (no dobře, jen Sasukemu) na obdiv své trenýrky s žabkama a zakrvavené stehno.

„No, máš to docela hluboko,“ konstatoval Sasuke při pohledu na odhalenou ránu. Spodní prádlo raději nekomentoval, i když bylo vlastně docela roztomilý… Rukou se dotkl poraněného místa, až sebou Naruto cuknul.

„Buď jemnější,“ sykl.

„Copak jsi holka?“ ušklíbl se Uchiha.

„Ne, ale… prostě buď jemnější.“

„Fajn,“ povzdechl si Sasuke a nevědomky ho po stehně pohladil. „Potřebuju pinzetu.“

„Budeš si trhat obočí?“

„Ne hlupáku! Zbavim tě tý třísky a narvu ti jí do zadku!“ Sasuke začínal ztrácet nervy a v obočí mu povážlivě škubalo.

„V klidu, né? Ale… já pinzety nevedu.“

„Tak ti to vyříznu kunaiem,“ pokrčil Sasuke rameny a na důkaz toho, že svá slova myslí vážně, začal vytahovat zmiňovanou zbraň.

„Nééé, ty jsi zešílel, dyť mě odděláš!“ zavřískal Naruto a přes všechnu bolest, která nebyla zdaleka tak dramatická jako jeho výstup, po Sasukem hodil první co mu přišlo pod ruku – kalhoty.

„Díky, mám svýho oblečení dost,“ ucedil jen Sasuke a dál se k Narutovi přibližoval. „Neboj, já tě nezabiju, dyť ti chci jen pomoct a ty děláš scény.“ Dostal se až k třesoucímu se blonďákovi. Prsty mu přejel od kolene téměř až po tříslo. „Už tě to nebude bolet.“ Naruto jen lapal po dechu. Sasukeho dotyky mu vyvolávaly husí kůži. Zadíval se do tmavých očí jeho přítele a nechápal reakce svého těla. A Sasuke mu moc nepomáhal, protože se ho znova dotkl a tentokrát svou ruku na jeho stehně nechal. V místnosti se dala krájet atmosféra. Divná situace.

Sasuke nic neříkal, jen se sklonil k jeho ráně. Tou rukou, kterou měl položenou na blonďákově noze, si ho opatrně přidržel a druhá, v níž dřžel kunai nůž se nebezpečně přibližovala ke krvácejícímu místu.

„Nemů-žeš to zku-sit prostě vytáhnout…?“ zeptal se zoufale. Uchiha k němu zvedl oči, aby ho poctil povýšeným pohledem a rezignovaně položil kunai vedle sebe na podlahu. Při tom pohybu - jak se sklonil – Naruta v blízkosti kolene zašimraly Uchihovy delší vlasy.

„Kriste pane…to jsem si nezasloužil-proč já?!“ zašeptal sípavě, zatímco ten samozvaný chirurg klečel vedle něho na zemi a z extrémě blízké vzdálenosti si prohlížel jeho zranění, takže si nemohl všimnout, že Uzumaki nemá na mysli jen tu zatracenou třísku… Naruto si raději přitáhl na klín jakýsi zelený polštářek s nožičkama a dvěma žabíma očkama, aby si u svého nejlepšího přítele neuříznul pořádnou ostudu.

No to je skvělý…měl bych si najít holku…jestli reaguju takhle i na zku***ný tahání třísky, tak je to se mnou už hodně zlý…To bych u Sasukeho asi hodně klesl, kdyby to viděl…zatraceně!

„Kristus ti nepomůže…“ zašeptal černovlásek soustředěně a lehkým pohmatem zkoumal úhel, v jakém se tříska zabodla. „…Budeš si muset nechat pomoct ode mě…“ dokončil a Naruto div nevykrvácel z nosu. Byl tak nadržený, že by si nechal ,pomoct´snad i od toho Orochimara… i když to zas ne-tak zlé to ještě nebylo. Tříska ho udržovala při zdravém rozumu. Ale i přes tu bolest nemohl necítit Sasukeho ruce, teplo, které sálalo z jeho kůže...a......tu nebetyčnou bolest, když mu vyrval třísku ze stehna. Zařval jako prase na porážce a pevně stiskl žábu. Nějaké vzrušení ho okamžitě opustilo, a tak se na usmívajícího se Uchihu,  který mezi štíhlými prsty svíral zkrvavený kus dřeva, ublíženě zadíval.

"A je venku..." poznamenal černooký vcelku zbytečně a pobaveně sledoval Uzumakiho výraz.

"Ty.....ty....ty...řezníku!" vyjekl a ukazoval prstem na ránu, která teď začala ještě víc krvácet.

"Rádo se stalo..." ušklíbl se Sasuke. "Teď to už jen vyčistím a zavážu...." dodal ještě a jal se přehrabovat v příruční lékárničce, kterou u té histerky našel.

Celou dobu ho provázel Narutův podezíravý pohled.

"Co hledáš?" otázal se opatrně.

"Peroxid," odpověděl Uchiha prostě.

"Na co, proboha?! Vždyť ten přece štípe!" vyjekl a zděšeně se pokusil odkulhat pryč.

Zadržely ho však Sasukeho ruce, které se mu přitiskly k bokům a přitáhly jej k sobě. Spočíval tak přimknutý zády k Sasukemu hrudníku. Kdyby je teď někdo viděl, musel by si myslet zvláštní věci. No co byste si mysleli vy, kdybyste před sebou viděli dva kluky, co se k sobě tisknou a jeden z nich má dokonce svlečený kalhoty?!

„Musím ti to vydezinfikovat, aby se ti tam nedostala infekce,“ prohlásil rezolutně „pan

oktor“.

„Nepotřebuju, Kyuubi se o to postará,“ odmítal dál Naruto a teprve teď si začal uvědomovat, do jaké se zase dostali pozice. Cítil Uchihovy ruce na svých bocích a zdálo se mu, že mu tam propalují díru. Teplo se mu rozlévalo po celém těle až ke konečkům prstů. Taky cítil pravidelné zdvihání Sasukeho hrudi a jeho horký dech ho šimral na krku. Naskočila mu husí kůže.

„Ta pitomá liška ti nezachrání nohu, když bude na upadnutí, bude hnusně hnisat, smrdět, bude celá zarudlá a oteklá…“

Narutovi se při té představě udělalo zle.

„Fajn, fajn, vyčisti to, ale přísahám, že já se ti pomstím!“

„To jistě,“ ušklíbl se Sasuke a pustil kamaráda ze sevření. Ani si pořádně neuvědomoval, jak příjemné bylo cítit blízkost cizího těla. Jak dlouho už vlastně nikoho neměl? Raději nepočítat… Raději začal uvažovat nad praktickýma věcma, než nad svou sexuální abstinencí. Posadil Naruta zpět, klekl si před něj a na vatičku kápl několik kapek peroxidu.