Archiv naší Červené knihovničky

Jo Tohle je KONEC.
Úplný, bezprostřední konec.

Včera (11.10.2010) upadl můj nebohý Note-chan do klinické "Modré" smrti. Nakonec se ukázalo, že se mi nějak posral harddisk.
S velkou pravděpodobností asi nepůjdou zachránit žádná data. A když už, bude to dlouhodobější záležitost, protože mám v Noťasu takový druh hardu, který se v dnešní době, už nevyrábí. Bude asi trvat, než Táta nějakej takovej sežene... a vážně raději nechci odhadovat, jestli se mu vůbec povede zachránit, alespoň nějaký ten souborek.
V této chvíli mám v Noťasu svůj náhradní hard. To zní docela dobře, ne? Jenže pokud doufáte, že bych na něm měla kopie některých svých souborů, mýlíte se. Tenhle exterák (v této chvíli, už interák) nejčastěji používali bráchové a jejich kámoši pro přenáší her z PC do PC.
Je blbost, abych si na to zálohovala svoje povídky, když tenhle nebohý externí harddisk už obešel polovinu Prahy...
Takže sice funguju, ale už nemám na co navazovat. Můžu jen doufat, a ačkoliv do mě zrovna nedávno kámoška hustila, že "Naděje umírá poslední" já se tím řídit nedovedu. Musím se přiznat, že ještě teď posmrkávám ze svého předchozího hysterického záchvatu, který pomalu rozdýchávám...
Zkrátka a dobře, Parchanti jsou fuč, Májka je fuč, moje shojo-ai povídka je fuč, epilog ke BWKINKWS je fuč, Naruto no Nee-chan (ač tu má mimo poslední mé části aj Sayu) je fuč... Všechno je fuč.
V téhle chvíli mám opravdu depresivní náladu... nebo spíš se cítím tak nějak nijace... Štve mě to. Teďka nemám ani nainstalovanou japonskou jazykovou sadu... Ááááá! Ani kanji ve svém jméně na FB se nemůžu pokochat... Je to na nic.
 

Každopádně, držte mi (nebo spíš Nota-chanovi) palce. ^___^
                                                                         Vaše Aya.