13.díl
"CHTĚL BYYYYYYCH BÝÝÝÝÝÝÝÝÝT VÍÍÍÍÍÍÍÍÍC NEŽ PŘÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍTEL TVŮŮŮŮŮJ, TAK POOOOOOOSLOUCHEJ A CHVÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍLI STŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮÁÁÁÁÁ..."Mladý blond chlapec se vyčítavě zadíval na svého společníka, který se z nějakého nepochopitelného rozmaru zastavil v půli kroku a přestal ho podpírat, takže se samo sebou rozplácl na zemi.
"Jáááu, co děláš?!"skučel ublíženě a pobaveně zároveň. Byl taky docela pod obraz, takže by ho pobavila i letící moucha.....Holt se večer nevydařil tak, jak si představoval.
"Říkal jsi přece STŮŮŮŮŮŮŮJ..., ne?"Druhý z chlapců se potutelně ušklíbl a chystal se kamaráda překročit, jenže v pravý čas zapomněl zvednout nohu, takže se natáhl hned vedle modroočka, který se tomu z plna hrdla rozchechtal.
"Nesměj se....."zavrčel černovlásek nebezpečným tónem... S blonďákem to však evidentně ani nehlo a dál přihlouple pochechtával.
"A pročpak, ty nemotoro...chichichi..."(:D)
"Protože jinak tě kousnu...uchechtl se černovlásek pobaveně..
"Tak jo! Já čekám! Tak pojď mě kousnout ty hrdino..."vysmíval se menší z nich a provokativně nastavil hýždě...to se ovšem přepočítal, protože jeho kumpán se skutečně se smíchem zakousl do nabízené půlky.
"ÁÁÁÁ.....hahahaha....Sasukéééééééé, ty úchyle!"smál se pobaveně .
"Naruto? hele...tady něco je...!"podivil se Sasuke a po čtyřech se plazil k něčemu, co se nacházelo v totální tmě. Naruto se záludným úsměvem následoval jeho příkladu a plížil se za ním do tmy. Najednou se ze Sasukeho směru ozvalo jakési vrčení.
"Hahaha...Sasuke...nevěděl jsem, že si rád hraješ na psy..."plácl Naruto první pitomost, co se mu vkradla do jeho opilé mysli a tiše se smál.
"Vrrrrrrrrrrrrrr...."ozývalo se dál a Uchiha se lehce klikatou cestičkou pohyboval dál, přičemž nevědomky špulil na Naruta své vypracované pozadí. Blonďáček mu byl v těsném závěsu a vesele se na jeho hýždě usmíval. Napadaly ho samé šílenosti a čím byly ulítlejší, tím víc měl chuť je realizovat.
Sasuke se najednou zastavil a Naruto tak narazil hlavou přímo doprostřed objektu svého soustředění. Se smíchem svému kamarádovi oplatil to hryznutí, až Černovlásek překvapeně vyjekl.
"Vrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrr..."ozvalo se temně...ale Sasuke přece v tu samou chvíli vykřikl, tak kdo..?
Doplazil se na úroveň Uchihy, který vyjeveně zíral před sebe. Zamžoural do tmy a....
"UÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ!" zaječeli oba jako jeden muž (XD) a urychleně vrávorali z dosahu obrovského vlkodava...
Konečně se ocitli dostatečně daleko od toho krvelačného zvířete. Chudinka pejsek si ve skutečnosti chtěl jenom hrát, ovšem našim opilým hrdinům připadal přinejmenším jako pes baskervilský, který není zrovna znám pro svou dobrosrdečnost.
„Viděls ty jeho zuby?“ zhluboka oddechoval Sasuke a rukama se opíral o kolena. Čekal na odpověď a na to, jak se i Naruto začne zpovídat z právě prodělaného šoku, tak jak to dělával pokaždé. Ovšem… žádná reakce. Jen ticho.
„Naruto?“ černovlásek se otočil k místu, kde seděl Uzumaki. Byl celý zamyšlený a tak nějak mimo. „Hej! To tě ta-ak sebral ten č-čokl?“ škytal Sasuke dál. Zřejmě měl kecavou.
„Já zapomněl…“ zamumlal Naruto.
„Co si zapomněl?“ nechápal jeho přítel a obličejem se přiblížil k Narutovu.
„No… já zapomněl,“ zopakoval to samé blonďák.
„Ale co jsi zapomněl?!“ Sasukemu už docházela trpělivost. Ještě chvíli a začne mít tik v oku.
„Přece sbalit tu holku v baru!“ vyjekl Naruto jako by to bylo celou dobu jasné. Tvářil se jako hormádka neštěstí. „Jak jsem mohl zapomenout?“
Uchiha se začal nenápadně pochechtávat. Avšak stačil mu jediný pohled na skleslého kamaráda a rozesmál se naplno.
„Kašli na to, holku nepotřebuješ, máš mě,“ zamrkal na něj laškovně a přisedl si k němu.
"No právě!"odsekl Uzumaki frustrovaně. Sasuke se na něj nechápavě podíval.
"Jak to myslíš, no právě...?"
"..........."
"Naruto?"
"Jak jen jsi mohl usnout v sedě a uprostřed hovoru...usuratonkachi."ušklíbl se pobaveně a nahnul se nad svého společníka, aby ho mohl odtáhnout domů. Chvíli se zadíval na jeho spící tvář. Něco v ní ho zaujalo, ale zdálo se mu to podivné. Takový zlověstně kamenný obličej. Takhle nějak si vždycky představoval spící panenku Chuckyho....
Nahnul se k němu ještě o něco blíž, takže je dělila mezera v řádu pár centimetrů a soustředil se na jeho výraz, co mu jeho podnapilý stav dovolil. Narutova víčka se prudce otevřela a hodil na Sasukeho pohled hladového raptora.
"ÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍK!"Sasuke od něj prudce odskočil a svalil se tam odkud vstal, zatímco Hyperaktivní blonďák se válel smíchy.
"Dos-dostal jsem tě....má-máš pra-vdu...hahaha.......holku nepot-nepotřebuju....hlá-sek máš ten-tenčí než Hi-nata...hahaha"
"Vrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrr..."
"Hahahahhah....tak to vi-vidíš. Vždyť já nepot-řebuju...hahahaha..ani psa....chachacháííííííííííííí!!!" Sasuke už toho měl očividně dost, poněvadž se urychleně vymrštil ze země a skočil Narutovi po krku. Ten se nepřestával pochichtávat, dokud nebyl beznadějně uvěznění pod vahou Sasukeho těla.
S vážnou tváří se mu díval do očí. Humor ho ovšem nepřešel.
„Jestli ze mě neslezeš, budeš litovat,“ zazubil se na černovláska a v modrých studánkách mi šibalsky zajiskřilo.
„Vyhrožovat bych měl spíš já tobě… to ty ses mi tu smál,“ ušklíbl se Sasuke a hodlal se kamarádovi pomstít. Copak je nějaký ubožák, aby se mu posmíval a srovnával ho se slepicí Hinatou?! To ani omylem.
„Neříkej, že… že bys mi něco uděláál,“ smál se Naruto, celý šťastný ve svém opileckém deliriu.
Sasuke se ďábelsky ušklíbl a centimetr po centimetru se přibližoval k Narutovu obličeji.
„Jen počkej,“ zamumlal, než se mu přisál na krk. Uzumaki vyvalil oči do husté tmy. Co se to děje? Zdá se mu to, nebo mu vážně Uchiha Sasuke ožužlává krk?! Slastně přivřel oči. Takovýhle trest se mu zamlouvá… víc než dost.
***
„Proboha,“ zaskučel Naruto, když se druhý den probudil. Hlava mu třeštila, žaludek jako na vodě a všechny ty zvuky, které se ozývaly zvenčí zněly tak příšerně nahlas! Ani netušil, jak se dostal domů. Poslední věc, kterou si pamatoval bylo, jak si se Sasukem dával závod o to, kdo vypije víc panáků. Kdo vyhrál? Těžko říct. Pak si nepamatoval už nic. Tedy, sem tam nějaký útržek, ovšem nic závratného… Podrážděně se otočil na druhou stranu. Tuhle hnusnou kocovinu musí zaspat. Překvapeně zalapal po dechu. Neležel tu sám. V jeho posteli spal někdo další! Klidně oddechující Sasuke.
„No těpic,“ vydechl Naruto a pro jistotu nakoukl pod peřinu. „Trenky mám, ale…“ Nestihl doříct, musel letět do koupelny s rukou přitisknutou k ústům. Na následujících pár minut mu společnost dělala záchodová mísa.
„Už nikdy nebudu pít,“ kňoural, když si vypláchl pusu. Zadíval se na svůj odraz v zrcadle. Zesinalý obličej, tmavé kruhy pod očima, vlasy rozcuchané a trčící do všech světových stran, na krku velký rudý flíček. Bezva. Počkat! Moment! Zrakem se vrátil k červenému místečku. Přejel si přes něj prsty.
„Já mám cucflek!“ zhrozil se a vyděšeně se posadil na záchod. Co se v noci stalo? Spal se Sasukem a teď si to nepamatuje? Všechno tomu nasvědčuje – společnost v jeho posteli, spal polonahý, cucflek…
Musí se na to Uchihy zeptat… nebo radši ne, byl by to trapas. Raději počká, jak se k němu Sasuke bude chovat, z toho pak usoudí, co se stalo a vymyslí další postup.
***
"Dobré ráno!"nesnesitelný jekot jakoby rezonoval celou místností a znovu a znovu se odrážel od stěn jeho lebky a jako nabroušená čepel se zabodával zpět do mozku. Sasuke něco zakňučel a zabořil obličej hlouběji do polštáře, jehož rohy si tiskl k uším.
Hmmm tak z něho asi nic nedostanu...vypadá to, že má snad horší kocovinu než já... pomyslel si Naruto a trpce se pousmál.
"Zhasni to světlo..."ozvalo se přidušeně z hromady peřin.
"Ale to je jenom slunce, Sasuke-kun...je čas vstávat!"zahlaholil blonďatý shinobi.
"Zhasni to slunce..." Naruto se pobaveně ušklíbl a zatáhl jeden ze závěsů tak, aby v pokoji bylo stále dost světla na to, aby mladého Uchihu udržel při vědomí. Přešel celou místnost, k čemuž mu bohatě stačily dva kroky, a přisedl si k Sasukemu na postel. Zatahal za lem peřiny, kterou si jeho drahý nájemník přetáhl přes hlavu, ovšem setkal se s odporem. Sasuke si přitáhl pokrývku blíž k sobě a z pod ní se ozvalo nespokojené vrčení. Naruto se neubránil úsměvu, když se s ním tak přetahoval o deku.
"Ale no tak, Sasuke....přinesl jsem ti něco k snídani, tak nezlob..." škádlil ho. Pokrývka se ovšem nadzdvihla jen natolik, aby blonďák mohl vidět vražedný pohled rudých očí, které na něj z té škvírky zahlížely. Teď už to doopravdy nevydržel a hlasitě se rozesmál, načež toho okamžitě zalitoval, protože se opět ozvala bodavá bolest hlavy a Sasuke se opět zavrtal pod peřinu.
Opatrně tedy odložil podnos s vlastnoručně připraveným ramenem, aby se mohl plně soustředit na boj. Vyhrnul si rukávy světle modré košile, kterou si dneska oblékl, poněvadž usoudil, že nosit ninja kombinézu v době, kdy je osvobozen od misí, je přinejmenším docela nesmysl.
"Sasukééééé....tohle je poslední varování! Jestli hned nevylezeš, tak tě od tamtud osobně vytáhnu!"vyhrožoval s předčasným úsměvem, poněvadž mu bylo víc než jasné, že takhle chabý pokus nezabere. K jeho překvapení se však hromada na posteli ani nehla.
"Jak chceš, jdu si pro tebe..."ušklíbl se a skočil na postel. Vší silou zatáhl za lem peřiny a protože k jeho údivu se Sasuke vůbec nebránil, rozplácnul se na zemi vedle pohovky a peřina s ním. Urychleně se vyhrabal a podíval se, co to tam ten Uchiha u všech čertů dělá.
Spal.
Naruto se zadíval na nahou osobu v jeho posteli. Už podruhé za pár minut zažil šok. Nahý Sasuke. NAHÝ! Proč nespí v trenkách?
„To snad ne! To snad néé!“ pomateně pobíhal kolem, nervózně si kousal nehty a snažil se vzpomenout si… Marně. Přehodil přes Uchihu znovu peřinu, aby se tu nevystavoval jen tak.
„SASUKE!!!“ zaječel mu do ucha, že by to vzbudilo i mrtvolu. Přece ho nenechá spát, musí mu to vysvětlit.
„Huh?“ černovlásek zamžoural očima a v obličeji se mu objevil výraz znechucení. Nejspíš se mu bouřil žaludek, stejně jako před chvíli Uzumakimu. „Ještě pět minut…“
„Sasuke… víš, já… já ti potřebuju něco říct…“ začal nesměle Naruto.
„Řekneš mi to jindy,“ zahuhlal Sasuke do polštáře. Proč mu jen nedá pokoj? Snad vidí, že mu není dobře, ne?
„Spíš nahatej v mý posteli!“ zapištěl rudnoucí blonďák a sledoval, co na to jeho kamarád.
„Cože?“
„Jsi úplně úplně nahatej,“ zapakoval se stále o něco vyšším hláskem Naruto.
Sasuke se konečně probral k životu. Nadzvedl pokrývku a opravdu, Uzumaki mu nelhal.
"Hmmm..."zabručel pouze a položil hlavu zpátky na polštář. Ve vystresovaném blonďáčkovi se začínala vařit krev.
",Hmmm´? A to má bejt jako všechno?! Víc mi k tomu neřekneš?!"vztekal se.
"..............."
"Uáááááááááááá! To snad není pravda! On zase spí!!!" vyjekl nevěřícně, chytil svého spolubydlícího za ramena a surově s ním zatřásl.
"C-co je....?"zavrčel napůl spící Uchiha a převrátil se na bok.
"Co by asi tak bylo?! Jen jsem ti právě řekl, že spíš nahej v MOJÍ posteli a ty uděláš jenom ,hmmm´a spíš si klidně dál!" Sasuke se zatvářil zděšeně, což bylo skoro až legrační vzhledem k tomu, že se ani nenamáhal otevřít oči, a posunul se na posteli co nejdál od Naruta.
"Co to sakra zase děláš? Nemysli si, že ti to projde bez vysvětlení, Sssassukeee...."zasyčel výhružně a černovlásek, jak to slyšel, se doslova vrhl z postele na zem a s jekotem:
"Nééééé! Orochimaru....já nechciiiii!" se praštil do hlavy o cosi, čemu Naruto neváhal říkat noční stolek. Ten pouze vyvalil oči a škodolibě se rozesmál.
Nicméně jako správný kamarád šel svému nájemníkovi na pomoc. Opatrně ho sbíral ze země a znepokojeně setřel pramínek krve, který mu stékal po čele. Sasuke na něj dezorientovaně mžoural očima. Vlastně byl docela roztomilý, takhle zraněný... Naruto se okamžitě okřikl za své nepatřičné myšlenky a pokoušel se vytáhnout Sasukeho zpátky na postel, přičemž náležitě supěl.
"T-ty jednou budeš mo-moje smrt, Sasuke...!"
"Paní Čvachtová....?"zamručel rozespale a Naruto měl co dělat, aby ho nepustil, jak se rozesmál. Nakonec ho přece jen dopravil na pohovku a stále se svíjejíc smíchy se svalil vedle něj. Sasuke se vytáhl na lokty a zmateně se rozhlížel po zdroji toho rámusu. Když zaměřil chechtajícího se Naruta, nespokojeně ho píchnul prstem mezi žebra, až druhý z chlapců překvapeně vypískl. Avšak pokojem se hned nato neslo nádherné ticho. Jen kdyby tak vydrželo...
"To bolelo....za co?" tázal se ten modrooký ublíženě.
„Za to, žes mě vzbudil,“ zavrčel téměř nebezpečně Sasuke. Možná chtěl působit děsivě, ale jeho „poopicový“ stav mu to neumožňoval.
„Tak promiň, že jsem nechtěl koukat na tvůj holej zadek,“ zaprskal Naruto a vyplázl na něj jazyk.
„Kvůli takový prkotině tolik rámusu… děláš, jak kdybys v životě neviděl svlečenýho kluka…“ Přesto se však Uchiha natáhl pro své trencle, které se válely na zemi, stejně jako zbytek oblečení.
„Tohle byla jiná situace,“ ohradil se Naruto a očima uhnul do strany. Přestože stále cítil doznívající účinky alkoholu (=kocovina jak řemen), pohled na černovláska v něm vyvolával mírné chvění.
„Když myslíš…“ pokrčil rameny (konečně) oblečený Sasuke a zadíval se na Naruta. Oči upřel na místo, kde si ho označkoval. Věděl, že to byl on, ale ani za nic si nevzpomínal, proč to vlastně udělal. Že by jen tak z hecu? Neměl by to řešit, bude dělat, že se nic nestalo… pro jistotu. Naruto se k němu také chová pořád stejně, jen je občas takový stydlivý a nervózní, ale to nic neznamená. „Kolik je vůbec hodin?“
„Netušim, ale nejspíš je už poledne…“ zívl Naruto a protáhl se, až mu zakřupalo v zádech. „Už nikdy nebudu pít. Je mi zle jen při myšlence na alkohol. Prosim tě, Sasuke, jestli někdy zas budu chtít do hospody, dej mi facku.“
„S radostí,“ ušklíbl se Uchiha a raději nepřiznával, že on by o tu facku stál taky. Lepší pořádná facka než tenhle příšerný bolehlav a neklidný žaludek.
„Doufám, že si nemyslíš, že dneska něco podniknem, budu ležet a lízat si rány… jinak bych asi zemřel. Ani netušíš, jak…“
Jeho příval sebelitujících se slov přerušilo jemné klepání, které se po pár vteřinách změnilo na pořádné bušení. Ani jednomu se totiž nechtělo zvedat se. Nakonec se odhodlal Naruto, protože poslouchat to, když málem zmíráte na otravu alkoholem – nic pěkného. Oděn do trenek o rozevřené košile šel otevřít.
„Sakuro-chan, co tu chceš?“ zeptal se trochu neomaleně. Růžovlasá narušitelka chvíli nechápavě zírala. Naruto v trenclích, Sasuke ležící na gauči v trenclích, Narutův cucflek…
„Tsunade… volá vás. Kancelář její. Pět minut… tedy za pět minut tam máte být,“ vykoktala ze sebe a rychle zmizela. Musí vymyslet plán, jak Sasukeho dostat od Uzumakiho, jejich spolužití nedělá dobrotu.
„Co ta baba chce?“ mračil se Sasuke a neochotně se zvedal, aby se mohli vydat za hlavou Listové.
Komentáře
Přehled komentářů
"Nesměj se....."zavrčel černovlásek nebezpečným tónem... S blonďákem to však evidentně ani nehlo a dál přihlouple pochechtával.
"A pročpak, ty nemotoro...chichichi..."(:D)
"Protože jinak tě kousnu...uchechtl se černovlásek pobaveně..
"Tak jo! Já čekám! Tak pojď mě kousnout ty hrdino..."vysmíval se menší z nich a provokativně nastavil hýždě...to se ovšem přepočítal, protože jeho kumpán se skutečně se smíchem zakousl do nabízené půlky.
"ÁÁÁÁ.....hahahaha....Sasukéééééééé, ty úchyle!"smál se pobaveně ...... boží :D umíram tahle část je boží! Vážně miluju jak Naruto tahá Sasuke z postele a jejich opilectví! :D
=oD
(Nik-in, 17. 3. 2011 20:40)
Skvělé jako vždy... Zase jsem se zasmála
Doufám, že se brzy dočkáme pokráčka
To mě dostalo :DD
(Asuky=3, 17. 3. 2011 13:29)Perfekní díl :DD ale škoda, že zas musím čekat :DD prosím další díl :DD
sorry
(Kuruka, 16. 3. 2011 22:41)Jajky....promiň, že jsem nedala vědět, že to házim na tenrai, ale tak nějak mě opět popadl záchvat aktivity, z čehož vzešlo btw i to pokračování patnáctky, tak se nezlob... znáš mě
:D
(yuuki, 16. 3. 2011 20:41):D haha jěště by chybělo aby je tsunade sprdla za to že tak řádily po celý konoze :D
!!!
(Sys, 16. 3. 2011 8:11)ženy vy jste úžasný! takový vražedný kombinace... budu vás uctívat x)
!!!
(Sys, 16. 3. 2011 8:09)ženy vy jste úžasný! takový vražedný kombinace... budu vás uctívat x)
:D
(Suzuko, 15. 3. 2011 20:28)To byla super kapitolka, smíchy jsem se popadala za břicho xD Další dílek prosím :)
http://narutofanfictionpovidky.blog.cz/
(Hagumi-chan, 14. 8. 2011 23:41)